Jiří Štuchal

Dnešní děti prostě tloustnou, což je smutný fakt. Dávno neplatí kdysi oblíbené rčení mnohých babiček: „Jen ať si dá pořádně do nosu, z nadváhy vyroste!“ Nevyroste. Až osm (!) z deseti kil se přenášejí do dospělosti.

Nikdo z nás není úplně stejný, co se týče preferencí v jídle. Někdo touží po sladkostech, zatímco jiní propadají pokušení sníst co nejvíce slaného. Co vlastně určuje, proč nám něco chutná a něco ne? Odpověď může ležet v naší vlastní DNA.

Jiřímu Vašíčkovi ve dvou letech ochrnuly po obrně nohy, což tehdy znamenalo invaliditu. Ale matka to nevzdala a on v sobě našel sílu a začal chodit, i když mírně kulhal. Přesto se proslavil, ženy fascinoval uhrančivým zjevem a sametovým hlasem.

Starší generace si určitě vzpomene na tehdejší obrovské šlágry - Babičko, nauč mě charleston, Zlaté střevíčky, Dominiku, či Růžová krinolína, ale asi ne už na jejich interpretku, Editu Štaubertovou. Ta v sedmdesátých letech zmizela z očí veřejnosti.

Jiří Štuchal byl kabaretiér, konferenciér zábavných pořadů, autor humoristických pořadů. Svůj život spojil s pražským rozhlasem, kam přestoupil v roce 1953 z Brna a působil v něm až do odchodu do důchodu v roce 1972. Ten byl ale zřejmě nucený.

Zaposlouchejte se do pětidílné série pořadů o známých osobnostech. Je věnována těm, kteří se v minulých sto letech aktivně potkali s brněnským rozhlasem.

Rozhlasová série Životopisy je věnována těm, kteří se v minulých letech aktivně potkali s brněnským rozhlasem, který v roce 2024 slaví 100 let.

Rozhlasová série Životopisy je věnována těm, kteří se v minulých letech aktivně potkali s brněnským rozhlasem, který v roce 2024 slaví 100 let.

Českou humoristickou scénu v 60. letech minulého století ovládl "král komiků" Jiří Štuchal. Z archivních nahrávek připravil Jiří Hubička. Provází Aleš Háma.

Tento týden mně zavolal ráno pan Václav Žmolík, že by si chtěl se mnou po telefonu na stanici Českého rozhlasu Pohoda pár minut povídat v rubrice Pohodáři. Souhlasil jsem, protože právě na této stanici vysílají každé pondělí reprízy mých Nostalgický…

Probíhal školní rok 1955-56 a já chodil do 4. třídy. Tenkrát se mě spolužák Zdeněk zeptal, jestli bych chtěl vidět televizi, že prý mu rodiče dovolili, aby si pozval na dětský program pár kamarádů. Pochopitelně, že jsem souhlasil. Sešlo se nás někol…

Mizernou kvalitu téhle fotografie způsobil jednak levný fotoaparát, jednak samospoušť, s níž souvisel ,blesk', který měl dnes už těžko uvěřitelnou podobu. Šlo o jakýsi pytlík s čímsi, ke kterému vedl dlouhý papírový proužek, který fotograf (náš tatí…