Zuzana Zajícová

Nikdy bych si nepomyslela, že i já navštívím tak sofistikované místo, určené pro ty, kteří mají touhu být krásní a mají nacpanou peněženku.

Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by byla škoda. Jde jen o to, co jíme, kde jíme a jak jíme.

Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.

Jezdím často noční Prahou a povím vám, není to nic příjemného. Na ulicích, v tramvaji i v metru se pohybují jiní lidé než za denního světla. Nebojím se, nikdy jsem se nebála, ale necítím se dobře ve společnosti hlučných a podnapilých osob.

Mně se to nestane, jsem přece chytrá a obezřetná, říkala jsem si… Jak může být někdo tak naivní a věřit evidentním podvodníkům, říkala jsem si. Jenže tak dlouho chodíte se džbánem, tak dlouho jste nad věcí, až se ucho utrhne a najednou nad věcí nejs…

Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně zpracovanou analýzu. Sběr materiálu je starý tři dny a já se tímto omlouvám, že jsem předchozí cenné materiály průběžně mazala.

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Deset dní po vyoperování dvou nádorových ložisek na krku se vydala na Kypr. Po ozařování, kdy skoro nemohla mluvit, odjela do Francie zpívat se sborem Gaudium. Také utekla jen s osobními věcmi od manžela alkoholika.

… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.

Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou pokračovat ve čtení.