Elena Horálková

Zuzana Kronerová byla první, kdo nazpíval dnes už legendární píseň Čerešně. V Česku si ji většina posluchačů neodmyslitelně spojuje s Hanou Hegerovou. „Moc se jí líbila.“

„V Čechách je to malá hnědá nevzhledná potvůrka. Ale na světě existuje spousta krásných a dekorativních klíšťat,“ ujišťuje molekulární biolog.

„Spojené státy nejsou jiný kontinent. Je to jiný vesmír. Žijí tam fyzicky nám podobní lidé, ale chovají se úplně jinak.“ Zpravodaj se po návratu domů ohlíží bez iluzí.

„Ivana říkala, že by to chtěla hrát se mnou. Vyžádala si mě. U mně se to projevilo štěstím a radostí,“ vypráví nadšeně Petr Uhlík. A není divu. Nestává se to každý den.

Klášter minoritů sv. Jakuba, založený už roku 1232 králem Václavem I., není pro Helenu Kohoutovou jen historickou památkou. Je to vztah na celý život.

Mluví o sobě s odzbrojující samozřejmostí. „Být s lidmi, nenápadná a bez taláru. To je moje chápání role jako farářky.“ říká. Žádné velké gesto, spíš tichá přítomnost.

„Byl to dvouletý porod,“ popisuje Ondřej Ruml práci na nové desce „Vždycky to tu bylo“. Cesta k ní byla dlouhá a klikatá. Znamenalo to vědomé vykročení jinam.

„Pro mě začalo být téma závěru života aktuální ve chvíli, kdy jsem pracovala 20 let v intenzivní péči, kde mnoho pacientů prochází složitou životní zkouškou,“ říká lékařka.

O rezistenci na antibiotika se už hodně ví. V poslední době ale vědci mluví o rezistenci nádorů na chemoterapii. „Onkologická léčba vlastně selže,“ vysvětluje vědkyně.

„Ať je ještě dlouho s námi v divadle, i když pro nás už je to někdy až dost,“ přeje s odzbrojující upřímností Zdeňku Svěrákovi k devadesátinám herecký kolega Petr Brukner.

„Ladislav Špaček mi fandil a byl rád, že se etiketě někdo z mladší generace věnuje. Manželka fotí, tak jsme spojili zájmy. A nabralo to velký spád,“ vypráví Libor Neuwirth.

„Ochota lidí pomáhat je pořád velká,“ tvrdí Božena Jirků v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Lidi se mají dobře a umí se o svoje štěstí podělit.“