Barbora Tögel

Debata o AI ve školství se zacykluje. Nadšenci tvrdí, že AI školy zachrání. Skeptici varují, že děti zhloupnou. Dokud si ale nevyjasníme, k čemu má vzdělávací systém sloužit, hádky kolem AI budou jen vyprázdněným divadlem.

Neustále se objevují stížnosti, jak nové technologie posilují úpadek čtenářství a kultury obecně. Je to ale jen iluze. A posilují ji především nesmyslná očekávání, která v oblasti kulturní spotřeby klademe na sebe i jiné lidi.

Ve Velké Británii vešel v platnost zákon zavádějící na velké části internetu povinné ověřování věku. Opatření prosazené ve jménu ochrany dětí vyvolalo chaos a vlnu nevole a ukázalo, jak nebezpečné mohou takové kroky být.

Výraz manosféra býval užitečnou zkratkou pro šiřitele mizogynních názorů na sociálních sítích. Dnes je ale často používán neuváženě a mnohdy zakrývá fakt, že se zdaleka nejedná jen o problémy nejmladší generace mužů.

Digitální sledování a ztráta soukromí se staly tak všudypřítomným jevem, že celý problém dostává další rozměr. Hrozbou není jen samotné špehování, ale především to, že jsme si na něj zvykli a bereme ho za samozřejmost.

Čím dál víc trendů v oblasti popkultury a životního stylu přichází z Číny. Pokud chceme pochopit, jak vznikají a proč „měkká síla“ Západu slábne, nesmíme za tím vidět jen peníze a propagandu.

Na sítích není přes samé vtipy kam plivnout. Zároveň se ale někdy zdá, že doba nepřeje legraci a všichni se berou moc vážně. Humor ze světa nezmizel, ale pod vlivem digitální komunikace se zásadně změnil jeho styl i smysl.

S ekonomikou to jde od desíti k pěti. Anebo také ne. Kromě tvrdých čísel totiž o stavu hospodářství rozhodují i leckdy dost záhadné veřejné nálady, které se lidé snaží dešifrovat pomocí různých alternativních indikátorů krize.

Každá nová technologie si nejprve hledá využití. Teď se zdá, že si lidé z AI nástrojů dělají hlavně kamarády, rádce a terapeuty. Rýsuje se tak i zásadní riziko – z neregulovaných chatbotů se mohou stát doslova stroje na šílenství.

Rozmach AI nástrojů a dalších nových technologií často vyvolává obavy z úpadku literatury a obecné gramotnosti. Při bližším zkoumání se ale ukáže, že si v debatě pleteme pojmy. Psaní a čtení není totéž co tužky a knížky.

Spousta filmů a seriálů je natáčena jako odpočinkový obsah a pouhá kulisa k jiným aktivitám. Není to znak kulturního úpadku, ale klasický žánr, který má řadu nepsaných pravidel a často může mít nečekanou hloubku.

V debatě o společenském vlivu AI a jiných nových technologií se často bavíme o penězích a moci. Přehlížíme ale jejich dopady na lidskou důstojnost, které nakonec dalece přesahují rámec online prostoru.